Po krátkém odpočinku se odpoledne vydáváme do města. Je od nás asi 3km směrem na sever podél řeky Beas.Prochazíme kolem autobusové zastávky, která v ranním šeru vypadala jako vrakoviště.Kousek dál je skladiště brambor co na první pohled vypadá jako vojenské ležení,ale rozsypané brambory kolem vše uvádí na pravou míru.už jsme skoro ve městě,objevují se první stánky s kašmírovými výrobky od kulichů přes šály až po ponožky.
Jsme v centru,dlázděné náměstí,po celé délce a šířce nad zemí visí fábirky z barevného alobalu.po pravé straně tržiště,chrám a autobusová zastávka,po levé krámy s kašmírovými látkami a restaurace.vsude je rušno,je tu čistěji než v ostatních městech co jsme byli.Po ulici běhají žebrající děti.Dáváme jim sušenky a bonbóny.Mířime k informačnímu centru a zjišťujeme jestli je cesta přes průsmyk Rhotang průjezdná.Chtěli jsme si půjčit motorky a vydat se do města Leh,po druhém nejvyšším silničním přejezdu.Cesta trvá kolem 28hodin,výška přes 5000m.n.m.Bohužel letní sezóna pred dvěma dny skončila.na vrcholcích hor napadl predevčirem sníh a cesta je zavřená.Půjcovny motorek postupně zavírají.Alternativní cesta je do hlavního města Kašmíru,Srinagaru a pak do Lehu.Cesta tak na 30hodin.Vzdáváme se výletu do Lehu a rozhoduje me se zůstat v okolí Manalí a jít na trek.Je tu nádherně,příroda je podobná Julským Alpám v kombinaci s údolím Okenagen.Až na to že občas vyběhne z lesa opice do sadu pro jablka.
V informačním centru říkají něco jiného než je skutečnost.Dostali jsme několik tipů kam jit na vylet a jdeme na veceri - momo(tibetské knedlicky s masem/zeleninou),zeleninova polévka a riziko briani(strašně pálí).
Pak zpátky do"hotelu" a spát,zítra nás čeká první jednodenní výlet po okolí.